O knize: 1967 / Celá věčnost dělí tento elegantní příběh od raných Schnitzlerových povídek a název této věčnosti je První světová válka. Schnitzler to nesl těžce; náhodou viděl porážku a rozpad starého Rakouska, na které byl přes všechen svůj kritický postoj k němu zvyklý. (...) Stará Vídeň, oslnivé hlavní město dunajské monarchie, které zrodilo Schnitzlera a které jím tak láskyplně popsal, se ponořila do věčnosti, v podstatě stejně vzdálená od Schnitzlera jako ono pozdní osmnácté století, k jehož obrazu odevzdal „Návrat Casanovy“. (...) V tomto příběhu se mocně a místy až obsesivně, s tragickou upřímností vynořuje téma nemilosrdného stáří, znetvořující Casanovy rysy a proměňující ho v karikaturu onoho plnoštíhlého dobrodruha a neúnavného milence, který se nemusel uchylovat. na triky k dosažení reciprocity. Připomeňme, že S. Zweig brzy projevil zájem o postavu Casanovy, čímž se stal hrdinou jednoho ze svých portrétních esejů. Schnitzlerův Casanova je však promyšlen hlouběji a popsán účinněji než Zweigův Casanova. Schnitzler umně přenesl příchuť doby a představil zajímavý motiv ostrého myšlenkového souboje Casanovy s učenou kráskou, která se stala jeho nevědomou kořistí. Ano, „Návrat Casanovy“ je příběh prostoupený spalující touhou po mládí, po minulém životě, je to smutné vyznání stáří, bankrotu a duchovní smrti. Zesnulý Casanova, prosící o místo z Benátské republiky a připravený spáchat podlost kvůli hrstce zlata, je ubohou parodií na bývalého všemocného, ​​brilantního Casanovu, pro kterého i podlé činy vypadaly jako elegantní eskapády. R. Samarin "Arthur Schnitzler"»